Degenerace homosexuálního fantazmatu v československé normalizační kinematografii

Szymański, Karol, 1964-

Degenerace homosexuálního fantazmatu v československé normalizační kinematografii [rn] / Karol Szymański

In Soudobé dějiny Tůma, Oldřich, 1950-. -- Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, c2019. -- ISSN 1210-7050. -- S. 288-349

Autor se v této studii zabývá zobrazením mužské homosexuality a nahoty v československé kinematografii v období komunistického režimu. Téma zkoumá v širším kontextu společensko-politického vývoje a československé filmové produkce po 2. světové válce a vychází z přitom z předpokladu, že analýza takovýchto zdánlivě okrajových či povrchových jevů může zprostředkovat přístup k podstatným charakteristikám své doby. Stať se zaměřuje na dva konkrétní filmy homosexuálně orientovaných režisérů – Labakan Václava Kršky z roku 1956 a Kluci z bronzu Stanislava Strnada z roku 1980 – s cílem porovnat, jak byla homosexuální fantazmata umělecky sublimována a přenesena na filmové plátno ve dvou historických momentech: v čase počínající destalinizace a rozrušování kulturních schémat socialistického realismu po polovině 50. let a uprostřed období takzvané normalizace za vlády Gustáva Husáka (1913–1991). Na tomto základě se snaží vysledovat symptomatickou kvalitativní proměnu ve způsobech a funkcích filmového zobrazení homosexuálních motivů, kterou popisuje jako degeneraci, protože zrcadlila jejich vyvlastnění, "přesměrování" a využití politickou mocí totalitární povahy. Autor představuje tvůrčí svět Václava Kršky (1900–1969) s bohatstvím více či méně skrytých homosexuálních signálů, náznaků a podtextů a svébytné místo, jež v něm zaujímá československo-bulharská adaptace orientální pohádky Labakan. Argumentuje přitom ve prospěch teze, že Krška svou rafinovanou estetickou stylizací vytvářel pro sebe i diváky únikový prostor intimní svobody a "umění žít" před tlakem nesvobodných poměrů a současně vznášel gesto odporu vůči heteronormativnímu světu. Naproti tomu snímek Stanislava Strnada (1930–2012) z vojensko-sportovního prostředí Kluci z bronzu zařazuje autor ke konvenčním filmovým výtvorům, které populární formou přibližovaly téma československých spartakiád a sloužily tak "měkké" propagandě a indoktrinaci. V té souvislosti autor upírá pozornost na efektní masová spartakiádní vystoupení vojáků na Strahovském stadionu v Praze a rozborem jejich specifické estetiky a symboliky ukazuje, jak zároveň s instrumentalizací genderu a erotiky byly podvázány kódy homosexuálního chování a touhy a využity k oficiálním ideologickým záměrům.

1. Krška, Václav, 1900-1969 2. Strnad, Stanislav, 1930-2012 3. Labakan. 1956. film 4. Kluci z bronzu. 1980. film 5. homosexualita a film - Československo 6. režiséři - Československo 7. komunismus a film - Československo 8. totalita a film - Československo 9. politika a film - Československo 10. normalizace, Československo, 1969-1989 11. sexualita a film - Československo 12. gender a film - Československo 13. muži a film - Československo 14. muži ve filmu - Československo 15. studie

I. Szymański, Karol, 1964-. Krawiec, książę i chłopaki z brązu : fantazmat homoseksualny w powojennym kinie czechosłowackim
II. Soudobé dějiny. -- S. 288-349

321.64+791(437)+(048.8)+791.633-051(437)+329.15+791(437)+32+791(437)+94(437)"1969/1989"+316.837+791(437)+176+791(437)+316.66-055.1/.3(437)+316.346.2-055.1+791(437)+791-5(437)
ABC135