Církev v českém hraném filmu v letech 1948-1953 [rn]

Terezie Hlaváčková

Hlaváčková Terezie (1991-)

- il.

 Média, dějiny, společnost, S. 20-37

. V Opavě: Slezská univerzita, Fakulta veřejných politik v Opavě, 2021.

Poznámky. - Bibliografické odkazy

Studie představuje jednotlivé modely zobrazení církve, potažmo věřících, na přelomu 40. a 50. let 20. století; zabývá se jedním z mechanismů státní moci, a to využití filmového média pro dehonestaci nějaké skupiny, v tomto konkrétním případě české katolické církve. Hlaváčková rozdělila svoji studii do pěti oddílů řazených chronologicky. Věnuje pozornost událostem před únorem 1948 s přihlédnutím k filmovému průmyslu, přičemž na vybraných filmových příkladech sleduje trend proměny zobrazení církve ve filmu. Nejobsáhlejší oddíl popisuje filmový obraz církve od počátku 50. let do smrti Gottwalda a Stalina. Církev se po nástupu komunistické strany k moci stala jedním z jejích ideologických nepřátel. Před únorem 1948 a po únoru 1948 byla církev ještě ve filmu zobrazena poměrně kladně. V této době také vznikla Filmová rada, jež měla nad filmem hlavní ideologický dohled. Vztahy mezi státem a církví se velmi vyostřily poté, co biskupové odmítli spolupracovat s totalitním komunistickým uskupením. Režim v této době postupně připravoval zápornou medializaci církve, jejímž jedním z mnohých prostředků byl také film. V hraném filmu se církev objevovala poměrně často, avšak až ve filmech, které měly premiéru po roce 1950, je tato proticírkevní snaha více znatelná. Církev byla většinou zobrazována v historických filmech, ve snímcích s vesnickou tematikou či v adaptacích známých literárních děl. Ve většině případů šlo o dramata, avšak v menší míře byly zastoupeny i komedie. Nejčastějšími zobrazenými zástupci církve byli katoličtí kněží. Velmi záporně bývali ve filmech zobrazováni představitelé řádů, které režim poslal do internace či vězení, a stát tak získal jejich majetek.